(Pražský Král očima tehdy nezávislého cyklisty Luuuca)

Byla půlka léta a to bejvá z pravidla období, kdy mě opouští moje cyklistická motivace. Nevím, proč tomu tak je, ale děje se to téměř se železnou pravidelností rok co rok a já rok co rok hledám v půlce sezóny motivaci novou. Díky tomu, že jsem jel asi dva závody QRC, jsem měl tak nějak v podvědomí S.O.S. tým, o kterém jsem tenkrát ještě netušil, že bude mé budoucí cyklo-působiště a tak trochu náhodou jsem se dověděl o společném švihu Pražský Král. Napadlo mě, že pro letošek bych mohl najít druhou mízu třeba na tomhle švihu.

Je 8.srpna půl sedmí ráno. Probudím se, kouknu z okna a samozřejmě hnusně, ostatně jako snad každej den v tomhle roce. Paráda!, něčeho se najím a volám pořadateli Pražskýho Krále, jestli se to teda jede. Prej jo, akorát, že je start o hodinu posunutej. Docela užitečná informace.

Oblíknu se podle počasí (kromě toho, že přestalo pršet, je furt hnusně), naložím Madonu a uháním směr Zbuzany. Na hřiště přijíždím asi v půl desátý a nic moc nenasvědčuje nějaký valný účasti. Nakonec se nás schází asi osm. Mezi tím se otepluje, takže slíkačka do letního. Vyrážíme krátce po desátý vlažným tempem, který nemůže vadit snad nikomu. Během pár úvodních kilometrů sbíráme ještě nějaké „účastníky zájezdu“ a přicházejí první brdky. Hned v tom prvním za to bere kluk na KELLYSU (Jose – Josef Hrabal) a dost dramaticky nastupuje. „už to začíná“ proběhne mi hlavou. Jedu si svý tempo vedle elegantní DE ROSY (Petr Váňa) a kecám s jejím řidičem Petrem. Bez nějaké větší námahy sjíždíme Joseho (jméno jsem se dověděl z rozhovoru), který zdá se vystřílel ostré hned v prvním brdku a krotne.

Dostáváme se na třicátý kilometr a čeká nás první sjezdík. Všichni jedeme docela volnou, protože v lese je silnice ještě docela poslintaná od deště z předešlé noci, všichni až na jednoho. Draken na cyklokrosce se kolem nás prohání, letí mokrým lesním úsekem jako kopí a já jen čekám, kdy se smotá v nějaké vracečce…nesmotá, bohu díky, ale záhy zjišťuju, že to nebyl poslední z jeho výpadů. Určitě má jeho počínání nějaký smysl, který mě, vzhledem k pohodovosti vyjížďky, zůstává utajen. Sjedeme do Zbečna a přes Křivoklát valíme do Roztok. Při sjezdu do Roztok před sebou vidím střelce na archivní Meridě, jak se snaží podjet v zatáčce jednoho z našich „spolucestujících“ tak vehementně, že dochází ke střetu tretra na tretru. „ Ty voe, dyť je to jenom švih“ bleskne mi hlavou. Jak vidno, pro někoho může být i švih vrcholem sezóny :-).

Z Roztok na nás čeká pěknej asi pětikilometrovej výjezd. Na úpatí nastupuje „cyklokroska“, ale asi po dvou kilometrech hasne (nevím, zda schválně, nebo neúmyslně) a jdu přes něj já s panem DE ROSOUJ. Kopec si dáme v příjemným tempu a probíráme trasu. Nahoře čekáme na ostatní, mezi nimi, pro mě překvapivě, docela dobře jedoucí pilot oné archivní Meridy. Překvapivě pro to, protože prakticky od prvního kopce vypadá na tom kole hrozně zdrchaně a teď, jak se do toho v tom kopci ještě opřel, tak mu ulítli dva dráty v zadním kole. Na štěstí pro něj má klasickej výplet, takže mu tam těch drátů zbejvá ještě hafo a ani mu to moc nehází. Všichni se sjíždíme včetně Honzy Brabce a pokračujeme sjezdem do Berouna, samozřejmě za panem „cyklokroskou“ a já furt přemýšlím, co mi jeho taktika připomíná.

V Berouně na nás čeká asistentka s občerstvením. Většina z nás si nechává doplnit bidony až na malé výjimky a to jsou zřejmě lidé znalí věci. Ochutnávám ionťák a nezastavitelně se mi křiví ksicht. Kdyby tohle nalili Jimu Carreymu ve filmu Maska, výrazně by ušetřili na speciálních efektechJ. Chutná to jako žvejka, ale co, darovanému koni na zuby nekoukej. Uctivě děkuji, sbírám se a pokračuji s ostatními. Vyjíždíme brdek z Berouna, na Hostim a dáváme si pěkné serpentiny, napřed nahoru, kde se zase s Petrem „DE ROSOU“ „taháme o vedení“a pak dolu do Srbska. A v jedné zatáčce! Kdo mě to nepředjíždí? „cyklokroska“ kde se vzal tu se vzal, do týhle zatáčky já bych to v protisměru nedal. A v tu chvíli mě napadá co mi to celou dobu připomíná. Je to úplně stejné, jako když jdu se svým Jack Russlem na vycházku (toto přirovnání nemyslím nijak hanlivě, naopak!!). Prostě furt pobíhá kolem. A stejně je to s lidmi. Někteří jsou plni energie a tak s ní musí hýřit a z tohohle kluka energie přímo čišela.

Ocitáme de v Srbsku a stáčíme se na Karlštejn. Furt si říkáme, jak musíme jet volnou, aby nás sjeli odpadlíci a furt to nepadá pod pětatřicet. Podle řeky to jede prostě nějak samo, tak zastavujeme na parkovišti v podhradí a vyčkáváme tam. Petr jede se svou DE ROSOU pozdravit tátu, nebo co, Martinové Putala a Karlovec (cyklokroska) si jedou vyfotit hrad a já ještě s asi čtyřma, nebo pěti lidma čekáme na parkovišti, kde nás obletujou vosy a chtějí, abychom ji dali trochu müsli. Asi po deseti minutách se sjíždíme a pokračujeme směr Třebáň, kde nás dost nevybíravým způsobem předjíždí řidič octavie kombi, to nás trochu zdrží, protože nešťastník musí zastavit a je mu jedním z nás domlouvánoJ. V Třebáni se dělíme.

Část z nás se škrábe kopcem na Mořinu a část si to „ulehčuje“, nebo spíš zkracuje jiným kopcem na Rovinu. Pohybuju se ve skupině, která volí Mořinu, kterou projíždíme. Čeká nás sjezd na Karlík ve kterém vyčkávám na kolegu, co odpadl v kopci. Jede se tak volná, že nám trvá až do Dobřichovic, než sjedeme zbytek. Najíždíme na stopatnáctku směr Černošice, kde nám na dobro mizí Martin Karlovec. Přehoupneme se přes Černošice, sjedeme dolu k nádraží a odbočujeme na zámkovou dlažbu. Sápeme se dalším kopcem, projíždíme Solopisky a odbočujeme na Třebotov. Do Zbuzan je to, co by kamenem dohodil. Sjíždíme Honzu Brabce a Martina Putalu, kteří si to zkrátili přes Rovinu a teď už opravdu pohodovým tempem dojíždíme na hřiště do Zbuzan.

Koukám na Comp a zjišťuju, že jsme tu trasu někde trochu krátili, protože mi to ukazuje slabých 119 a průměr někde kolem osmadvaceti. Naperu do sebe guláš a chvíli klábosím. Pak se sbírám a pádím dom.

Podtrženo sečteno, pohodovej švih, s dobrou partou lidí, takže zase jeden den, kterej nebyl zbytečnej.

PS: Druhej den jsem dostal mail od Honzy Brabce, jestli nechci vstoupit :-). Tak mě tady máte…;-).

Účastníci (11)

Brabec Jan, Feistner Jiří, Hrabal Josef, Karlovec Martin, Lébr Petr, Macourek Petr, Marks Seth, Putala Martin, Šuráň Jan, Váňa Petr, Vítek Lukáš