Rok se téměř s rokem sešel a v sobotu 23.7.2011 byl naplánován termín, po obnovení, druhého ročníku cyklistické vyjížďky „Pražský Král“. Když si vzpomenu na minulý rok, ráno probíhalo podobně.

To znamená, že celý týden před vyjížďkou bylo ošklivě, ale v sobotu se, tak jako loni, probouzím do slunečného rána. Rychle posbírám, co se dá, naházím věci do auta, sám do něj lezu taky a razím si cestu sobotním provozem, neprovozem. V devět hodin deset minut parkovačka v Černošicích u domu mého týmového kolegy Zizzouna, odkud po krátkých přípravách vyrážíme směr Zbuzany.

Cestou, chtě, nechtě musíme trochu šlápnout do pedálů, protože mou vinou máme nepatrný zásek, ale s menším úsilím ztrátu mažeme. Při příjezdu na místo startu jsem šokován počtem účastníků. Na hřišti se hemží asi třicet kolegů cyklistů. Prodíráme se k Honzovi Brabcovi, abychom se zaprezentovali a dostáváme hned vynadáno, že jedeme pozdě. Koukám na hodinky a ty ukazují 9:58. Odsekávám, že start je v deset a Zizzu dodává, že přesnost je výsadou králů…jak příznačné vzhledem k názvu vyjížďky:-)

Na konec startujeme kolem čtvrt na jedenáct. Třicítka cyklistů se dává do pohybu ve směru trasy a je jasné hned od začátku, že tento počet je pro běžný silniční provoz nebezpečný. Balík se drží po hromadě přibližně do Bratronic, kde se to začne trhat a nutno podotknout, že je to ku prospěchu věci. Prakticky v každé skupince zůstává nějakej SOSák, takže ač nezáměrně věnujeme se svou přítomností téměř všem zúčastněným.

V Bratronicích také poprvé zaznamenávám slečnu, která kolem mě prolétla v krátkém stoupání a zmizela za obzorem. Jsem si jist, že s námi nevyjížděla, ale má pozornost se vrací zpět k rozhovoru se Zizzounem. Ve sjezdu do Sýkořic si sjíždíme skupinu a v následném stoupání si opět všímám oné slečny. Ptám se Zizzouna, zda jí zná a jestli neví, jestli za někoho jezdí. V obou případech se mi dostává negativní odpovědi. „jedu to zjistit“ odvětím a připojuji se k cyklistce, které kopec nedělá očividně žádné problémy. Zahrnuju jí dotazy o klubové příslušnosti a když zjišťuji, že za nikoho nejezdí, začínám draftovat:-).

Mezitím sjíždíme křivoklátské kostky, pod nimi točíme ostře doleva na Roztoky, přejíždíme řeku a před námi se objevuje nejtěžší kopec dnešního dne, čtyřkilometrové stoupání směr Nižbor. Jedu s dalšími třemi borci a jednou borkyní:-), která opět naprosto bez problémů drží tempo a některé kolegy dokonce nechává za sebou.

Na konci stoupání se přeci jen trochu trháme, abychom se v dlouhém sjezdu do Nižboru zase sjeli. Jdu na špic a jsem zároveň varován jedním ze spolucestujících, že při vjezdu do města je ostrá pravá. Beru na vědomí a dobržďuji, ne tak borec s časovkářskými nástavci, ten šikanu vyloženě podcenil, ta ho vynáší daleko do protisměru a dotyčný může mluvit o štěstí, že nejelo nic proti. Projíždíme Nižborem, kousek se svezeme podél řeky na Hýsov a už je před námi další stoupání na Železnou, kde je plánovaná občerstvovačka, ke které dojíždíme a doplňujeme tekutiny a gely. Musím podotknout, že lidé z cyklo VAPE se o nás skvěle postarali.

Nicméně se vydáváme dál. Sjíždíme do Loděnice a krásným údolím na Svatý Ján. Tempo se jede klidné, vskutku vyjížďkové a tak využívám situace a opět „útočím“ na slečnu (nyní už vím, že se jmenuje Petra) se vstupem do týmu a vyjmenovávám výhody, které členství skýtá:-). V průběhu mé manažerské činnosti se objevujeme ve Svatém Jánu. Nemohu si pomoc, ale pokaždé, když tady projíždím, obdivuji kříž umístěný vysoko na skále a krásnou přírodu. Vyjíždíme serpentiny směrem na Srbsko, do kterého sjíždíme opět v poklidném duchu.

Ze Srbska se snažím tvořit tempo. Prolétneme Karlštejnem a blížíme se do Třebáně Hlásné:-).

Odtud se začínáme škrábat na Mořinu, jsme přibližně na stém kilometru vyjížďky a na některých z nás se to začíná podepisovat, nikdo ale neodjíždí a všichni kolegiálně držíme basu a nahoře se sjíždíme.

Na vrcholu stoupání se na chvilku křížíme s probíhajícím závodem KPŽ, na což nejvíce doplácí kolega v dresu Whirpool. Při příjezdu na kritické místo, kde závodní bikeři vjíždí na silnici všichni brzdíme a dáváme přednost přijíždějící bikerce. Všichni až na „whirpooláka“. Ten to stihne ještě před ní, ale pak se rozhodne na nás čekat, čímž jí trochu zdržuje. Pak už slyším jen „jeď a dotáhni mě alespoň k támhletěm dvoum!!!!“:-)) Bikerka zneužila kolegy a nechala se pěkně potáhnout.

Pak už se nese vyjížďka v opravdu poklidném rozpoložení a takto dojíždíme až zpět do Zbuzan, kde na nás čeká gulášek a něco k napití.

Klábosíme ještě notnou chvíli, než se rozhodneme rozpustit sezení a vydáváme se každý svým směrem.

Při dojezdu do Černošic se číslice na mém compu zastavují na hodnotách: 146,46 km, 26,48 av, 2180 up, takže dobrej švih.

Díky všem za super svezení a účast. Příští rok snad zase na Pražském Králi nashledanou.

Luuuc

Účastníci (33)

Brabec Jan, Dacej Ivan, Frinta Kuba, Hadrava Milan, Halberštát Petr, Chytráček Martin, Kot Jozef, Kryka Pavel, Křenek David, Kubát Tomáš, Lébr Petr, Marhold Jiří, Moravec Vladimír, Novák Petr, Novák Václav, Novák Arnošt, Novotný Milan, Placák Václav, Plíšek Jiří, Pštrossová Marie, Řídký Vladimír, Sebesta Antonin, Sležka Milan, Studénka René, Šimonek David, Štefl David, Štěpánová Petra, Šuráň Jan, Tajtl Tomáš, Thuma Miroslav, Vítek Lukáš, Vobnášil Zdeněk, Zimmermann Tomáš,